To bylo takhle: Na podzim jsme dostali housenky martináče habrového. Pojmenovali jsme je Katka a Karel. Připravili jsme jim domeček ve sklenici, starali jsme se o ně, pravidelně je rosili a krmili. Brzy se zakuklily. S chladnými zimními dny jsme naše dva kamarády přestěhovali do studeného skladiště a netrpělivě vyhlíželi jaro. Zima byla nekonečná. Když se venku trochu oteplilo, naši zimní spáči se mohli vrátit zpět mezi nás do třídy. Každý den po příchodu do školy naše první kroky vedly ke sklenici se zakuklenci. A pak to přišlo: Jednoho rána se na dně sklenice krčil malý křehký tvoreček! Je to Karel, nebo Katka? Tichá řeka (indiánská přezdívka) podle jeho zbarvení určila, že se jedná o samečka. Katko, teď jsi na řadě ty!
